pondělí 31. prosince 2012

Psiskův silvestrovský tweet

Pes je jediné domestikované zvíře, které se k člověku přidalo dobrovolně, z vlastní vůle, ba dokonce tak trochu z vypočítavosti. Já se k Darrenovi taky přidal dobrovolně, z vlastní vůle, ba dokonce tak trochu z vypočítavosti. Tolik na téma Kazan, domácí pejsáček a poslušná manželka. :-)

sobota 29. prosince 2012

Posteloví povaleči

"Vánoce by měly bejt častějš." To včera prohlásil můj drahý choť, když jsem nachystal chlebíčky a přinesl je do postele. A má pravdu. Jako vždy. :-)
Na druhou stranu, jsou mezi námi tací, kteří by možná ani nepoznali, že nějaké Vánoce jsou, neb tito jedinci se v posteli povalují pořád. Nebudeme je jmenovat. Jejich tváře totiž každý zná. Ano, to jsou oni, lenoši! :D



čtvrtek 27. prosince 2012

V zajetí Vánoc

Jak známo, Vánoce dovedou jednoho pohltit. A Flaviho letos pohltily přímo fyzicky. Zdobil s námi stromeček... no, abych byl přesnější, obdivoval korálkové šňůry, které na něj dáváme vedle řetězů, a hrál si se světýlky, až najednou zjistil, že ho celého omotaly jako popínavá rostlina.


Když jsme ho pak vymotali a světýlka rozhodili na stromeček, byla to pro ně nejspíš tak strašlivá porážka, že chvíli ani nechtěly svítit a museli jsme je přemlouvat. :-)

pondělí 3. prosince 2012

Úžasně strašný foťák

Vždycky jsem si přál vlastnit strašně úžasný fotografický aparát, a teď mám půjčený úžasně strašný fotografický aparát. :-D A po dnešku z něj začínám být stejně nadšený jako ze zrcadlovky. Už jsem našel to ztracené vyvážení bílé a zjistil, že když na Flaviho posvítím čtecí lampičkou, zvládne dokonce i lépe ostřit. Naučil jsem se díky němu spoustě nových triků v gimpu (především jak se zbavit oranžového nádechu při použití žárovkového osvětlení) a zažil u toho plno zábavy.
Čím dál víc zjišťuju, že nejen zrcadlovka, ale i obyčejnější, starší kompakt vás mnohému naučí. Tady pan Olympus je například machr na pořizování skvělých základů pro vintage foto. Nemusíte ani přidávat zrno, je totiž součástí fotky od začátku. :-)
Z dnešního focení mám opravdu radost. A to jsem ani nic převratného nečekal, chtěl jsem jen zdokumentovat Flaviho novou, ordinérní čelenku.

neděle 2. prosince 2012

Jak z 10 let starého kompaktu vytřískat maximum

Máme od Anu "pronajatý" fotoaparát! Olympus Camedia C-720 UltraZoom, uvedený na trh v roce 2002, honosící se celkovým rozlišením 3,34 Mpix a osminásobným optickým zoomem, s možností nastavení priority clony/času. Další vlastností, kterou je třeba zdůraznit, je jeho nenasytnost. Koupil jsem čtyři tužkové baterky Energizer (energizér, jak říkávala jedna paní u maminky v práci) s o 60% delší životností - a za 10 minut bylo po nich. :-D Musím si počkat na ty dobíjecí. To bych jinak dělal hodně drahý fotky. :-D
Milý fotoaparát si taky zřejmě rád hraje na schovávanou (nebo na "nasrávanou"). Objevil jsem vyvážení bílé, a když jsem ho znovu hledal, nemohl jsem ho zaboha najít. Ale jinak má hodně intuitivní ovládání, to se mu zas musí nechat. I když se mu moc nechce správně zaostřovat (nebo na něj na chudáka bylo málo světla) a detailní záběry obličeje mi odmítl dělat úplně. Třeba se mi ho ještě povede při správné motivaci (dostatek přirozeného světla) přemluvit. Nebo se po tomhle článku nakrkne a už se nebude chtít ani zapnout. :-D Abych tomu předešel, zdůrazním, že jsem rád, že ho máme. Jak jinak bychom zdokumentovali například naše (no, Flaviho :-) nové balonové džínové šortky s mašličkama made by elder brother i.e. me a rozkošný účes a la odvážná školačka (lolitka)?

úterý 20. listopadu 2012

Moje dnešní myšlenky

Přemýšlím, jestli jsem divný já, nebo lidi kolem mě. Ale asi já. Já nevím. Neřekl bych to, ale všechno tomu nasvědčuje. Koneckonců, blázni si vždycky připadají normální. Někdy se cítím hrozně osaměle. A to ani nenesu Prsten moci. :-)

neděle 11. listopadu 2012

Televize Dlouhý Kabel uvádí...

Tvrdý rohlík

aneb super zábavnou reality-show pro dospělé

Ve čtvrtečním díle reality-show Tvrdý rohlík se nám předvedli dva u diváků oblíbení soutěžící, Flavián a Aralt. Z minulých dílů o nich víme, že mezi sebou měli nevyřešené spory a obcházeli se širokým obloukem. Také je o nich ale známo, že se velice rádi předvádí a před kamerou rozhodně nic netají. Nejinak tomu bylo i tento týden, kdy se tito dva sokové konečně usmířili, a to přímo před objektivem. Diváci tak byli svědky následujících scén:
(Upozornění: Not safe for work!)

úterý 6. listopadu 2012

Barvy podzimu a čajovna

Včera jsem slíbil, že vás budu informovat, pokud mi přibudou nějaké fotky, a své sliby se snažím dodržet. Mám tu dvě fotky z parku, které jsem fotil já s půjčeným fotoaparátem (díky, Anu) a dvě fotky z čajovny, které fotila Isaaca svým mobilem (přesto jsou velice kvalitní a ani nejde poznat, že nejsou pořízené třeba kompaktem).
Bohužel, než dostanu nějaký foťák do ruky (rozuměj než se s ním naučím pracovat), chvíli to trvá, takže se mi podzimní fotky přepálily, a to zrovna ve Flaviho obličeji. Navíc umím fotit jenom přes hledáček, ve kterém paradoxně vidím víc než na monitoru, který je větší, takže jsem Flavimu uťal špičku nohy (promiň, Flavi). Ale i přes tento nedostatek se mi výsledek líbí. Kvůli těm barvám. A když už nic jiného, aspoň si můžete prohlédnout Flaviho vlasy v přirozeném, denním světle a jeho nové skiny gatě, které jsem šil v pátek mezi půlnocí a druhou ráno. :-)

pondělí 5. listopadu 2012

Flaviho inaugurace

Flavi byl konečně oficiálně uveden do společnosti a věřím, že všechny přesvědčil o svých kvalitách i o tom, že je pravým synem své maminky-prostitutky. :-) Předem se omlouvám, že jsme tento významný den nezdokumentovali, jak se sluší a patří. Jakmile se někde objeví další fotky, budu vás o tom informovat.
V sobotu 3. listopadu proběhl v Praze další velký BJD sraz, tentokrát tak trochu halloweenský (bylo lze přijít v kostýmu :-). Nemohli jsme u toho chybět a především Flavi by mi nikdy neodpustil, kdybych ho (zase) nechal trčet doma. 
Jakožto jeho manažer musím samozřejmě říct, že slavil velký úspěch a šel z ruky do ruky. :-) Občas teda z náruče do náruče. :-D A hodně často mu bylo úplně jedno, kde zrovna jsem, a nevšiml by si ani, kdybych odešel. Je to prostě můj bratr. :-D
Flaviho metrosexualita se projevila zejména v metru, kde mu poryvy větru cuchaly jeho polétavé, mohérové vlásky a on se nemohl nabažit obdivných vzdechů z řad svých obdivovatelek. :-) V parku se pak jal seznamovat se zbytkem osazenstva. Zřejmě nejvíc mu padl do oka Raul, vysoký pán, na jehož klíně se mé holátko okamžitě uhnízdilo. Tvářilo se spokojeně a vítězoslavně.


Ačkoli Flavi rozhodně není většinový chlapec, nebyl se svými zájmy v menšině. Ba naopak. Zde si můžete prohlédnout "teplou lavičku", obsazenou pouze "čtyřprocentními" hochy, kteří na srazu tvořili cca 80% všech přítomných. :-D (A to zde ještě nejsou vyfoceni všichni!)



Lavička to přežila (ač jsem se osobně obával, že pod příkonem tepla lehne popelem), a hoši se přesunuli pod strom (že by to byl buk?) na skupinové foto.



Následoval přesun do čajovny, kde se mnozí přestali ovládat a začali pod rouškou tmy páchat sodómie. To ovšem mobil odmítal vyfotit, neb je zjevně velice cudný. Proto raději předstíral, že v přítmí nic nevidí. Já toho ale viděl dost, a tak mohu zodpovědně prohlásit, že se Flavi choval slušněji, než jsem čekal (což se ale může na dalším srazu změnit). Sice málem přišel o svůj druhý nejcennější majetek (bimbáska :-), když Miquen zjistila, že jí ochmatává Jesseho, nakonec se však ubránil, ačkoli nikdo vlastně přesně neví, k čemu mezi těmi dvěma došlo, a zdá se, že své heterosexuální zkušenosti nelituje. Je to zkrátka experimentující gay. :-D
Když jsme se někdy po sedmé rozloučili se zbylými soudružkami a soudruhy, Flavi byl již napůl v komatu. Nesl jsem ho v jeho "rakvičce" a připadal mi mnohem těžší než dopoledne. Byl zřejmě tak plný zážitků, až to mělo vliv i na jeho váhu. :-D

pátek 26. října 2012

Odpad?

Vypadá to, že Češi zase jednou něco nepochopili. Ale co čekat od národu, jehož polovina chodí v tričku od Vietnamců a navíc absolutně nerozumí ironii :-) Člověk se tím pádem ani nemůže divit, že Dokonalý svět, dle mého názoru nejkvalitnější původní seriál, který kdy TV Nova uvedla, dosahuje na ČSFD hodnocení 50% a nemálo uživatelů se nezdráhá označit ho za odpad
Zajímavé je, že Sex ve městě je mnohem oblíbenější a diváci si ho váží o dost víc. No, já viděl s bídou pět dílů, ale nepřišly mi ani z poloviny tak vtipné jako epizody z redakce časopisu Grace. Vlastně, většinou mi Sex ve městě přišel tak trochu trapný, hlavně když přišlo na ten sex.
Možná je to způsobené tím, že ČSFD bůhvíproč žánrově řadí Dokonalý svět mezi drama. Jo, drama je to taky, a nejen kvůli Oscarově sebevraždě, ale především je to komedie. A povedená komedie, pamatuju, jak jsme se u každého dílu se Sebastianem váleli smíchy (Neměli bysme jít na policii? - Prosím tě, jak chceš policajtům vysvětlovat, kdo je Karl Lagerfeld?). Možná, že divákům nedošlo, že to není míněno vážně. Koneckonců, vysílalo se to na Nově, a jak známo, pravidelní diváci této televizní stanice nejsou zrovna důvtipní. 
Pozor, následuje spoiler!
Z nějakého důvodu mi v paměti nejvíc utkvěla věta, kterou Saša Rašilov, inteligentní, mladý (bisexuální :-) ředitel módního magazínu Grace, řekl své přítelkyni, "malé, tlusté, ze Seredě", z níž se - proti její vůli - stala velice úspěšná modelka (což svědčí o tom, že skutečně byla blbá, protože kdokoli jiný by po takovém džobu skočil a nahrabal si prachy, aby nemusel do konce života hnout prstem). Když po něm Mařka chtěla, aby s ní bydlel na Jižním městě (nebo Černém mostě? už si nevzpomínám) v panelákovém pidibytě, protože se od něj nechtěla nechat "vydržovat" v jeho nádherném loftu za 50 tisíc měsíčně, řekl jí: "Jestli chceš, žij se mnou můj pohodlnej život, protože já s tebou ten tvůj nepohodlnej žít nebudu."
A už vidím, jak půlka Čecháčků ohrnovala nos. Každý chce žít v luxusu, ale když na něj nemá, aspoň opovrhuje těmi, kdo si ho jaksepatří užívají (je to stejný, jako když všichni na ČSFD tvrděj, jaká byla Peříčko blbost, a přitom si ho právě u tohohle pořadu honili jak diví :-). Ach jo, proč já nemůžu bejt modelka! Mně by nevadilo, že si mě Saša Rašilov (nebo kdokoli jiný) hejčká. :-D Asi jsem mužský ekvivalent pindulíny (žena, která chodí s bohatými pány, aby mohla nakupovat ve značkových prodejnách :-).
Řekl bych, že průměrný divák, pokud tedy zvládl víc než jeden díl, fandil mnohem víc Mařce, případně "velrybě". Chudák slečna Michelle. Taková to byla úžasná postava! A Jitka Čvančarová ji zahrála bravurně (o blbinké Ivuš Zuzany Norisové nemluvě). "Prosím vás, to pan Gore nezná jinou barvu než oranžovou?" - "Ale to jsou boty na treking." - "No, to ale ještě nevysvětluje, proč jsou tak hnusný."

pondělí 22. října 2012

Myšlenka dne (která mě napadla při chystání večeře)


Chcete-li, aby vás měl někdo rád, aby vás měl v úctě a bavil se s vámi jako s kamarádem... nesmíte se s ním kamarádit!

neděle 14. října 2012

Bratři jak se patří

Od Darrena.

Flavi má nové vlasy. Trvalo celé dva večery, než bylo dílo dokonáno. Dovolím si zde ocitovat rozhovor vedený mezi mnou a Psiskem (a jeho bratříčkem, ač ten se přímo nezapojil).
Já: Tak co, Flavi? Jak se ti líbí tvůj nový účes?
Flavi: ... (ticho)
Psisko: Flaviho se ani neptej, protože jestli řekne, že ne, tak mě fakt nasere a poletí na ulici i s tím novým účesem.

Máme prostě doma veselo. :)
Můj osobní názor je takový, že Flavimu nový účes velice sluší. A myslím, že i kdyby ho Psisko vykopl na ulici, on by se na ní se svou vizáží snadno uživil. :D

sobota 13. října 2012

Ach jo

Proč člověk musí bejt na fejsbůčku, aby ho lidi vnímali? Já FB nesnáším, tak co tam dělám? Odpověď je nasnadě: musel jsem se přihlásit, jinak bych v životě nic neprodal. Hm, za chvíli se možná personalisti budou ptát, jestli máte FB. A kdo ho mít nebude, ten práci nedostane, protože je podle všeho asociální (když není na sociální síti). Tak mě napadá, věděj vůbec dnešní dospívající, jaký to je chodit k sobě na návštěvu? Když mi bylo šestnáct, měl jsem kamarádku, se kterou jsem choval morčata. O letních prázdninách jsme se vídali každej den, a když začala škola, tak aspoň dvakrát třikrát do týdne. Dneska bychom se "vídali" na fejsku. Onehdá jsem v tramvaji slyšel, jak se loučí dvě školačky. První: "Tak večer na FB?" Druhá: "Jasně!"
Přátelé, nebydlím zrovna v domově důchodců, ale i mně přijde, že tohle už je přehnaný. A to mám internet docela rád.

pátek 28. září 2012

Hádej, kdo to napsal

Vážení diváci, máme zde upgrade našeho soutěžního pořadu Hádej, kdo to řekl. A pozor, hned první otázka bude zapeklitá! :-)
Vaším úkolem je určit autorství u následujícího úryvku. :-) Kdo se trefí, něco vyhraje. Třeba sadu škrabek na ovoce. :-)
Takže, hádejte, kdo to napsal:

Felix se plížil dolů po schodišti. Našlapoval ještě tišeji než kočičí duch, a když se dostal do přízemí, bleskurychle proběhl chodbou, aby ho snad přeci jen někdo nezahlédl. Vklouzl do tenisek tak, že z nich de facto udělal pantofle, a nepozorovaně opustil dům.
Když se před necelými deseti minutami probral, zjistil dvě věci, v podstatě naráz. Uvědomil si, že mu polštář sklouzl na zem a že venku někdo štípe dříví. Vymotal nohu ze zapínání pokrývky, která se tam dostala bůhvíjak, klekl si a vykoukl z okna nad postelí. Ach! Při tom pohledu se rozvzpomněl na sen, který ho vzbudil uprostřed noci. A taky na to, jak se pak snažil znovu zabrat a vyvolat si ho zpět. Jenže marně.
Dole na zápraží se mu o kotníky otřela mourovatá micina. Pohladil ji po hřbetě, který okamžitě prohnula do oblouku, a teprve pak si vzpomněl, že má přece alergii na kočky. Rychle od té domácí šelmy odstoupil a čekal na první příznaky astmatu. Ty se však překvapivě nedostavily.
Bez snídaně vyrazil do víru malostatku. Za kůlnou opravdu někdo štípal dřevo a Felix si byl téměř jistý, že zná jeho jméno. Zamířil tím směrem, téměř proti své vlastní vůli okouzlen vůní venkova za letního rána, tou směsicí pachů sena, schnoucí rosy v jablečném sadu, zalitých zeleninových záhonků, králíkáren, stáje a chléva.
Jakmile zabočil za kůlnu, sloužící k úschově zahradního nářadí, spatřil rozložitá záda v červenobíle kárované košili a hýždě ve starých džínových kalhotách, z jejichž zadní kapsy čouhal cíp zeleného bavlněného kapesníku. Vojtěch se rozmáchl sekyrou a zkušeně přepůlil jedno menší polínko.


A možnosti. "Zjednoduším" vám to a dám vám jen dvě. :-)
a) Kid de Faune                            b) Psisko

Tak kdopak vyhraje sadu škrabek na ovoce?*




_______________________
* Pořadatel si vyhrazuje právo nevydávat ceny v případě své hmotné nouze.**

** Pořadatel si vyhrazuje právo útěku v případě útoku rozzuřených soutěžících.

čtvrtek 27. září 2012

Trocha venkova do velkoměsta

Možná to mnohé z vás překvapí, ale po dvou letech jsem se vrátil k povídce, kterou už většina čtenářů jistě oplakala nebo si ji ani nepamatuje. Vlastně to ani není moje povídka. Napsal, resp. rozepsal ji mladý, talentovaný autor, který se na české internetově-povídkové scéně objevil jako blesk z čistého nebe a stejně rychle zase zmizel. Když tento autor pocítil první příznaky tvůrčí krize, otázal se mě, jestli bych byl ochoten za něj povídku případně dokončit. Byla to pro mě výzva, o které jsem se domníval, že bych ji zvládl, takže jsem souhlasil. Fanoušci jeho tvorby ovšem byli jiného, opačného názoru, tvrdili, že máme naprosto odlišný styl, takže z předání štafety nakonec sešlo.
Já si nemyslím, že by můj styl byl tak moc odlišný od stylu mladíka, jenž si říkal Kid de Faune. :-) Vlastně jsem svého času psával hodně podobně jako on. A tento týden jsem se dostal do situace, kdy na ty doby hodně intentivně vzpomínám a... stýská se mi po nich. Byly to doby mé naivity a nezkaženosti. Doby, kdy jsem neměl net (a tudíž přístupnost k online pornu), doby, kdy jsem nechodil na vysokou školu, kde mě naučili opovrhovat svou ranou tvorbou kvůli její kýčovitosti. Jinými slovy byly to doby, kdy jsem byl šťastný, protože jsem zatím jenom tušil, že ten "velký svět tam venku" na mě rozhodně nečeká s otevřenou náručí. A nemusel jsem to řešit, protože jsem si pokojně chodil do školy a nemusel se starat o to, jestli budu mít příští měsíc na nájem.
Splnil se mi sen, přestěhoval jsem se do Prahy a jsem opravdu rád. Na druhou stranu posledních pár dní cítím, že mi chybí moje nevinnost. Chybí mi místa, kam jsme s Darrenem chodívali, když se ještě nejmenoval Darren. Čím se člověk stává "složitějším", tím víc se vzdaluje svému dětství. Komplikuje si život (na což jsem já expert) a ztrácí schopnost radovat se z maličkostí a z prostých, všedních prkotin.Nějak už mu to prostě nestačí, aby byl plnohodnotně spokojený.
A proto jsem se rozhodl po dvou letech dopsat Kidovu povídku Pravá chuť rajčat, bez ohledu na to, co si jeho čtenáři myslí (protože bůhví, jestli si na něj ještě pamatují). Pochopitelně po předchozí domluvě s autorem, kterého kontaktovat nebylo zas až tak složité. :-) Mám tu od března rozepsaný prequel ke Vzteklé mrše a uznávám, že v tomto případě je moje a Kidova tvorba opravdu odlišná. Ale s obrovskou chutí teď budu psát jako ten sedmnáctiletý kluk ze střední zemědělské školy, který vzhlížel ke svému o dvacet pět let staršímu příteli a učiteli. Vrátím se v čase a připomenu si, jak bylo pěkné rejpat se v hlíně. :-) A jak chutnají pravá rajčata.
Neradujte se předčasně, ale držte mi pěsti. :-)


neděle 23. září 2012

30 otázek

Na BJD kingdom byl zveřejněný dotazník pro všechny majitele a milovníky BJD. Rozhodl jsem se přispět svou troškou do mlýna a taky se zúčastnit. Některé otázky jsem ale vynechal, jako třeba Kterou ze svých BJD máš nejradši?, protože mám "jenom" Flaviho.

sobota 22. září 2012

Sou... těžíte rádi?

Vítejte u zbrusunového soutěžního pořadu s názvem Hádej, kdo to řekl! Našimi prvními soutěžícími jsou paní Růžena z Hranic na Moravě a pan Karel z malé vísky poblíž větší vísky jménem Děčín. Paní Růžena nám o sobě prozradila, že ráda štrikuje, peče svá vnoučata... a, pardon, mám to tu špatně napsané! Takže  peče svým vnoučatům a před sedmi lety se již zúčastnila podobné televizní soutěže, kde vyhrála toastovač a sadu škrabek na ovoce. Pan Karel sbírá pivní podtácky, rybaří a rád se na celý den zašívá ve své dílně. Nedávno se mu narodilo první vnouče a druhé je na cestě, takže má teď o zábavu postaráno. Gratulujeme, Karle!
A nyní už se bez dalších průtahů vrhněme na první otázku prvního kola! Hádejte, kdo to řekl:
XY (jméno schválně vypouštíme) byl dokonalým protagonistou příběhů pro frustrovaného autora, jako jsem byl já. Byla to postava, která kvůli svému pohrdání okolním světěm, a dokonci i sama sebou, dělá všechno, co může, jen aby ji lidi měli rádi. A když si pak získá jejich důvěru, zahubí je.
Možnosti:
a) Kingsley Amis        b) Marilyn Manson        c) Jan A. Komenský        d) Psisko

Á, hlásí se paní Růžena! Paní Růženo, jaká je vaše odpověď?
Paní Růžena: Jaká odpověď?
Moderátor: Odpověď na naši otázku Kdo to řekl.
Paní Růžena: Já nic neřekla.
Moderátor: Ehm, paní Růženo... jak bych vám to vysvětlil... Víte, kde teď zrovna jste, že? 
Paní Růžena: Prosím vás, paní, kdo je tady vlastně poslední k panu doktorovi?
Moderátor (šušká si pro sebe): Mlčeti zlato. (Obrací se k dalšímu soutěžícímu) Pane Karle, chtěl byste odpovědět vy?
Pan Karel: Nic vám neřeknu, vy imperialisti zas...*tůůt*! Klidně mě pošlete na dvacet let do uranovejch dolů! 
Moderátor (zamyšleně, k sobě): Občas mi připadá, že vražda vlastně není zas až tak odsouzeníhodná.

---
O tomto incidentu se psalo ve všech novinách, na internetu a mluvilo se o něm i ve večerním zpravodajství na všech televizních stanicích. Nikdo vlastně neví, co přesně se stalo, na celý případ bylo uvaleno informační embargo a na veřejnost prosáklo jen tolik, že soutěžící i štáb utrpěli psychický šok a moderátor byl odvlečen do psychiatrické léčebny, kde se již jednou zotavoval - po deseti dnech strávených prací telefonního operátora v callcentru.
Diváci soutěžního pořadu Hádej, kdo to řekl se již nikdy nedozvěděli, jak zní správná odpověď na první, a zároveň i poslední otázku, která byla v tomto pořadu kdy položena. Soutěž totiž byla zrušena a místo ní nyní v tomto vysílacím čase běží 112 v ohrožení. Podle průzkumu agentury STEM mnozí diváci vůbec nepoznali mezi těmito pořady rozdíl.
My, investigativní reportéři vašeho nejoblíbenějšího zpravodajského blogu, však odpověď na otázku Hádej, kdo to řekl známe. A věřte nám, že budete v šoku stejně jako paní Růžena a pan Karel, když na ně moderátor Rostislav Sedláček zaútočil svým vibrátorem, důmyslně maskovaným jako mikrofon, a pokoušel se z něj vystřelit, nedbaje toho, že jeho zbraň/vibrátor nemá kulky.
Učitele národů můžeme vyloučit ihned, dokonce ani rozhněvaný mladý muž Kingley Amis nikdy nepronesl výše zmíněný citát. Zbývá nám tedy možnost b) a d) - šokující rocker, který si říká Marilyn Manson, a šokující spisovatel, který si říká Psisko. Oba jsou tvůrčí tvorové, přičemž tvorba jednoho do značné míry ovlivnila tvorbu druhého. Oba vystupují pod pseudonymy, které nejsou pouhým jejich "druhým jménem", nýbrž tvoří spíše úplně novou postavu, kterou jejich tvůrci zbavili všech vlastností, jež na sobě nemají rádi, včetně slabosti a zranitelnosti. Nutno podotknout, že ani jednomu z nich se to nepovedlo zcela, o čemž u MM svědčí alba Eat Me, Drink Me a The High End Of Low, zatímco u Psiska o tom svědčí skutečnost, že si každou chvíli připadá jako špatný člověk a naprostý budižkničemu. (Stejně jako MM.)
Takže odpověď na otázku Kdo to řekl? zní... sim sala bim... je to překvapující, neboť všichni jistě čekají, že to byl Psisko... dokonce by to čekal i Darren S., ale... byl to Marilyn Manson.
A Psisko dodává: Marilyn Manson to řekl dřív a trochu jinak než já, ale kdyby paní Růžena nebo pan Karel - za předpokladu, že by nebyli úplně mimo - zvolili odpověď d) Psisko, já osobně bych to uznal.

A to byla první část mé neortodoxní recenze knihy Dlouhá, trnitá cesta z pekla aneb Jak jsem za dva dny zhltnul autobiografii Marilyna Mansona, zatímco Dům na konci světa jsem četl měsíc a dostal se pouze do první třetiny. Nechť je ke mně svatý Vladimir, patron všech spisovatelů i čtenářů, milostiv.

sobota 23. června 2012

Psisko se vydává na cestu do nitra své duše :-)

Opět. Víte, musím si intenzivně popřemýšlet o životě, vesmíru a tak vůbec. Nevím, jak dlouho ta cesta bude trvat, jestli den, dva dny, týden, měsíc... ale asi bych na tu cestě měl být sám, maximálně by mě měli doprovázet jen ti nejbližší z nejbližších. Nemusím snad připomínat, že na cestě do nitra duše moc kaváren s wifinou nepotkáte. :-D Tím chci říct, že zatímco budu putovat za svým osvícením (ano, i ohně pekelné přece vydávají světlo ;-), budu zřejmě offline.
Pokusím se trávit víc času mimo tuhle židli, na který jsem za poslední tři měsíce tak strašně nabral. Pokusím se zlepšit jakožto fotograf, abych nemusel upravovat. ;-) (Předem ztracená snaha.) Pokusím se rozkrýt některá tajemství lidského bytí. :-D
Možná, že až se vrátím, bude to se mnou ještě horší. :-D (Ano, to ještě jde.)

sobota 16. června 2012

Krásné krajinky a šťastné rodinky

Nejsem zrovna "krajinkář" a nestydím se za to. Ale to neznamená, že si občas nezaexperimentuju s nějakým tím kopcem. :-) Především mě baví fotit "počasí" - a z něj hlavně zajímavý mraky. Včera jsem si zkusil i západ slunce. 
Dneska u nás chvíli zuřilo léto, odpoledne se ale zatáhlo a vypadalo to na bouřku. Podíval jsem se z okna a viděl ty úžasný mračna a šikmý paprsky světla. Musel jsem se pokusit to zvěčnit, v rámci tréninku. :-) A tak vznikla hromada fotek (pořízených z pohodlí domova při otevřeném okně), z nichž některý se podle mýho soukromýho názoru docela povedly a nyní vám je předkládám.
Po takovém dvacátém cvaknutí už mě ale mraky nebavily, navíc bouřka se rozhodla na poslední chvíli přesunout jinam, takže zase vyšlo sluníčko, a já obrátil objektiv proti svému nejvděčnějšímu modelu - Flaviánovi. A tak jsem tedy zanechal krajinky a přešel na rodinky. :-) Jsem rád (a Flavi taky), že mám zase pár portrétních fotek.
Byl to vůbec velice tvůrčí den. Udělal jsem zase pár použitelných fotek a hlavně jsem trochu pokročil ve psaní - doteď mě překvapuje, že mi to dneska tak šlo (a že teď mi to tak nejde, když píšu jenom článek na blog).
No... fotky:

sobota 9. června 2012

Novinky

Kluci - myslím Psisko a Darrena -  měli výčitky svědomí, že se na těhle stránkách nic neděje, tak doufám, že teď už je nemaj, když jsem to tu převzal já. :-) Určitě vás zajímá úplně všechno, co se u nás doma šustne (Psisko: Ano, zlatíčko, ale co kdybys byl tak laskav a nechal pár informací pro placenou verzi? :-D), a proto přicházím já - s přehledem nejžhavějších novinek z našeho žhavého doupěte.

pátek 25. května 2012

Za humny

Dnes jsem na svou zdravotní procházku vzal kromě Beňouška (svýho vořecha) i fotoaparát, a tak jsme si všichni tři užili pěkné chvíle na sluníčku. Na album se dostanete kliknutím na obrázek dole.

25. května 2012

úterý 1. května 2012

NUDA!

Nudím se - a přitom se mi nechce vůbec nic. Smrtící kombinace. To málo, co by se mi chtělo, zase dělat nemůžu, protože soudruhy v Číně holt nepopoženu (moje první BJD nejspíš dorazí až za měsíc). A ze všeho nejhorší... ne, nejsou trpaslíci, ale to znechucení, který teď skoro nad vším pociťuju. Nebaví mě (resp. nejde mi) psaní, doma se mi válí milion šperků a na další milion už nemám materiál (korálky by byly, ale už ne drát), rád bych se zase pustil do ságy o HP, jenže když si tu knížku otevřu, po jedný kapitole ji zavírám, protože to čtení je děsně namáhavý. Připadám si tu strašně odloučenej od světa, ale když vyrazím ven, za půl hodiny mě lidi serou tak, že si přeju bejt zpátky ve svý noře. Občas mě napadne, že bych třeba navrhnul jedný z těch dvou kamarádek, co v týhle prdeli světa mám, že bysme mohli jít ven, ale pak si uvědomím, že se mi nechce mluvit skoro o ničem, co se v poslední době stalo, a dojdu k závěru, že bysme si asi ani neměli co říct. A navíc - vždyť ono se toho vlastně za ten poslední měsíc moc nestalo, to je to. Jsem na tom pořád stejně, je to némlich to samý, včetně návalů vzteku (přijde mi, že jsem imrvére napruženej) i bezdůvodnejch jednodenních depek, kdy bloumám od ničeho k ničemu. I když mi plno lidí předpovídalo, že to skončí, až se nechám rozpižlat. Takže jediný pozitivum, který jsem v souvislosti s oním zákrokem zaznamenal, je lepší sex. :-) Jenom doufám, že to vydrží, a není to jen výsledek mojí nadrženosti po tom měsíci, kdy jsem nemoh skoro nic. Obávám se, že ani tady se výhledově nebude nic dít. I když ono je to fuk, protože tohle nejsou stránky, kam by proudily davy, že.

pondělí 19. března 2012

Trocha nostalgie

Na vědomost se dává, že můj ctěný starší bratr slavnostně zahájil provoz... néé, žádné větrné elektrárny ani záchranné stanice (říčních) bobrů, jak tomu bývalo zvykem v dobách minulých - tentokrát otevřel "jen" archiv svých starších povídek.
Možná se ptáte, kde jsem tak najednou sebral staršího bratra. Dlouhá historie! A zamotaná. Snad vám o tom budu moct brzo vyprávět.
No a do té doby si můžete připomenout "staré šlágry". Na stránkách toho zatím moc není, ale během týdne na ně přibudou i takové perly české literatury, jako je Bylo nás... čtyři a Zátiší s prsteny, knihou a kusem masa. :-D

čtvrtek 8. března 2012

Jaro 2009

Tohle jsem našel v sutinách na svým stole. Občas není od věci vzít vidle a trochu ten svinčík prohrábnout. :-D
O čem je řeč
Nespal jsi doma – zahejbal's ženě,
provrtán nevěrou do kostní dřeně.
("Vazivem na kost" – kde jsem to čet?
V básničkách ze tvejch studentskejch let!)
Asi jsem doufal... ne, je to fuk!
Nebudu fňukat jak malej kluk.
Vždyť ani nevíš, o čem je řeč...
A já mám zas chlapa. Mladýho, heč!

středa 7. března 2012

Odběry

Rychlovka.
Snažil jsem se přijít na to, jak byste se mohli přihlásit k odběru nových článků, přičemž ty by vám chodily na mail (velice praktická věc). A teď se podržte - byl jsem úspěšný! Teda... do určitý míry. Takže jsem vlastně nebyl úspěšný.
Objevil jsem ale aspoň RSS. Pokud máte účet u googlu (vřele doporučuju! na rozdíl od "fejsbůčku" XD), můžete si přiřadit náš kanál (kanál, přátelé! K!) na iGoogle, kde máte zprávy, hodiny, případně kalkulačku, nějaké to porno a vůbec všechno, co jste si tam přidali. Hezké, že?
Mělo by se to dát použít vícero způsoby, ale do toho já už nevidím, protože jsem buran, co nepoužívá FB, ani twitter. Mám totiž averzi k masovým záležitostem. Takže je to jen na vás.
Anebo sem prostě budete muset každý den lézt (a zvyšovat nám návštěvnost :-)), protože ani na DS neposíláme všechno.
A to je vše.

Pac a haf!

P.S.: Málem bych zapomněl! Ten formulář k odběru najdete vpravo dole, pod pravidelnými čtenáři.

úterý 6. března 2012

Darren's entry

Je mi... už vcelku dost. Dost na to, abych měl rozum, nepouštěl si ve smyčce některé písničky z The High End of Low (album od MM - od koho taky jiného?) a netopil svou klávesnici v slzách při psaní poslední kapitoly Vzteklé mršky. Ale já to stejně dělám. A doufám, že na to nepřijde nikdo z práce.
Vypadá to, že jsem umělec. Navzdory tomu, že namaluju tak akorát prasátko z obdélníku, trojúhelníku a čárek, v životě jsem nesložil písničku a nikdy jsem neměl odvahu vzít Mrchu a předložit ji nějakému nezaujatému literárními kritikovi. Proč? Protože Kazana miluju. A urvalo by mi srdce i s aortou, kdyby o něm někdo prohlásil něco špatného. 
Mám ve svém okolí pár jedinců, kteří opovrhují lidmi s "rozervanou duší" a umělci obecně, protože nejsou praktičtí. Už vidím jejich výraz, který by nasadili při návštěvě těchto stránek. Já si nemyslím, že mám rozervanou duši, spíš jen trochu víc... senzitivní. Momentálně. Hm... momentálně dva roky. Jen ta intenzita kolísá. Ale svůj chladný rozum hledám ode dne, kdy se ke mně "Kazan" přišel vykoupat (neb jemu tekla v bývalém bydlišti vana a on se toužil ponořit do bublin). Dokonce si pořád pamatuju, co jsem mu tehdy, když se objevil na mém prahu, řekl: "No né! Kde ty ses tady vyloup?"
Chtěl jsem prostě říct... Co jsem tím vším chtěl vlastně říct? No nic, prostě mi šibe. NÁDHERNĚ mi šplouchá na maják. "Hrabká" mi, jak by řekl můj pejsáček.

Vzteklá mrcha, část 10.

A šťastný Nový rok!

čtvrtek 1. března 2012

O psaní pro radost

Běžně nebloguju. Asi jsem moc staromódní, takže vlastním deník v psané, papírové, neveřejné podobě, nikoli v elektronické, která je přístupná celému světu. Ale teď mám na srdci pár věcí, o které se musím podělit s širším obecenstvem. Protože kdybych si je nechal pro sebe, jen pro svůj soukromý deník, postrádal by takový zápis nejspíš smysl.

neděle 12. února 2012

Lesk a bída estétů

Využiju času a vetřu se se svým článkem. Předem upozorňuju, že to není povídka, ani verše. Je to jenom taková úvaha. Postesknutí. Zakňučení. A možná i tak trochu zavrčení, protože já to jinak neumím.

úterý 31. ledna 2012

Stromovka ve fotografii

Opět jsem byl donucen zveřejnit svou tvorbu! Nóóó... já ve skutečnosti zveřejňuji děsně rád! A ještě radši poslouchám ódy na svůj všestranný talent. :-D
I když přiznávám, že co se umělecké fotografie týče, jsem stále začátečník. Digitální zrcadlovka (SONY DSLR-A200) se mi dostala do pacek teprve loni na podzim a moc jsem toho s ní ještě nenafotil. Pořád se učím a některý věci se možná ani nenaučím, neb i japonština mi připadá jednodušší než optika a fyzika obecně. Kompozičně mi to taky občas ujede, protože já to v tom hledáčku prostě nevidím, zvlášť když je to v rozích nebo hodně na okraji. Strašně nerad ořezávám nebo jakkoli upravuju, ale občas není zbytí, když je mi líto odepsat jinak dobrou fotku jen proto, že mi do záběru zrovna vběhl nějakej igeliťák. :-)
A taky - nečekejte záplavu fotek! Tu mám jen na kartě a časem ji smažu. Z těch třeba padesáti fotek si pak nechám a lehce upravím (např.z nich udělám černobílé) ani ne pětinu. 
Taky mě docela baví vymýšlet těm fotkám názvy. :-) A abych vás navnadil, tady jsou názvy těch posledních:
1. Dva páry
2. Potkali se u kolejí
3. Praha, město snů
4. Darrenův portrét
5. Fotograf na kolejích (sebevražedný sebeportrét)

Takže jestli chcete vidět pár pokusů o uměleckou fotografii, klikněte na ikonku. 

Stromovka, 31. ledna 2012

úterý 24. ledna 2012

Verše I.

Několik mých básní z nedávné doby. Prej je mám publikovat. Stížnosti prosím na Darrenovu (drahou) hlavu.