pátek 28. září 2012

Hádej, kdo to napsal

Vážení diváci, máme zde upgrade našeho soutěžního pořadu Hádej, kdo to řekl. A pozor, hned první otázka bude zapeklitá! :-)
Vaším úkolem je určit autorství u následujícího úryvku. :-) Kdo se trefí, něco vyhraje. Třeba sadu škrabek na ovoce. :-)
Takže, hádejte, kdo to napsal:

Felix se plížil dolů po schodišti. Našlapoval ještě tišeji než kočičí duch, a když se dostal do přízemí, bleskurychle proběhl chodbou, aby ho snad přeci jen někdo nezahlédl. Vklouzl do tenisek tak, že z nich de facto udělal pantofle, a nepozorovaně opustil dům.
Když se před necelými deseti minutami probral, zjistil dvě věci, v podstatě naráz. Uvědomil si, že mu polštář sklouzl na zem a že venku někdo štípe dříví. Vymotal nohu ze zapínání pokrývky, která se tam dostala bůhvíjak, klekl si a vykoukl z okna nad postelí. Ach! Při tom pohledu se rozvzpomněl na sen, který ho vzbudil uprostřed noci. A taky na to, jak se pak snažil znovu zabrat a vyvolat si ho zpět. Jenže marně.
Dole na zápraží se mu o kotníky otřela mourovatá micina. Pohladil ji po hřbetě, který okamžitě prohnula do oblouku, a teprve pak si vzpomněl, že má přece alergii na kočky. Rychle od té domácí šelmy odstoupil a čekal na první příznaky astmatu. Ty se však překvapivě nedostavily.
Bez snídaně vyrazil do víru malostatku. Za kůlnou opravdu někdo štípal dřevo a Felix si byl téměř jistý, že zná jeho jméno. Zamířil tím směrem, téměř proti své vlastní vůli okouzlen vůní venkova za letního rána, tou směsicí pachů sena, schnoucí rosy v jablečném sadu, zalitých zeleninových záhonků, králíkáren, stáje a chléva.
Jakmile zabočil za kůlnu, sloužící k úschově zahradního nářadí, spatřil rozložitá záda v červenobíle kárované košili a hýždě ve starých džínových kalhotách, z jejichž zadní kapsy čouhal cíp zeleného bavlněného kapesníku. Vojtěch se rozmáchl sekyrou a zkušeně přepůlil jedno menší polínko.


A možnosti. "Zjednoduším" vám to a dám vám jen dvě. :-)
a) Kid de Faune                            b) Psisko

Tak kdopak vyhraje sadu škrabek na ovoce?*




_______________________
* Pořadatel si vyhrazuje právo nevydávat ceny v případě své hmotné nouze.**

** Pořadatel si vyhrazuje právo útěku v případě útoku rozzuřených soutěžících.

čtvrtek 27. září 2012

Trocha venkova do velkoměsta

Možná to mnohé z vás překvapí, ale po dvou letech jsem se vrátil k povídce, kterou už většina čtenářů jistě oplakala nebo si ji ani nepamatuje. Vlastně to ani není moje povídka. Napsal, resp. rozepsal ji mladý, talentovaný autor, který se na české internetově-povídkové scéně objevil jako blesk z čistého nebe a stejně rychle zase zmizel. Když tento autor pocítil první příznaky tvůrčí krize, otázal se mě, jestli bych byl ochoten za něj povídku případně dokončit. Byla to pro mě výzva, o které jsem se domníval, že bych ji zvládl, takže jsem souhlasil. Fanoušci jeho tvorby ovšem byli jiného, opačného názoru, tvrdili, že máme naprosto odlišný styl, takže z předání štafety nakonec sešlo.
Já si nemyslím, že by můj styl byl tak moc odlišný od stylu mladíka, jenž si říkal Kid de Faune. :-) Vlastně jsem svého času psával hodně podobně jako on. A tento týden jsem se dostal do situace, kdy na ty doby hodně intentivně vzpomínám a... stýská se mi po nich. Byly to doby mé naivity a nezkaženosti. Doby, kdy jsem neměl net (a tudíž přístupnost k online pornu), doby, kdy jsem nechodil na vysokou školu, kde mě naučili opovrhovat svou ranou tvorbou kvůli její kýčovitosti. Jinými slovy byly to doby, kdy jsem byl šťastný, protože jsem zatím jenom tušil, že ten "velký svět tam venku" na mě rozhodně nečeká s otevřenou náručí. A nemusel jsem to řešit, protože jsem si pokojně chodil do školy a nemusel se starat o to, jestli budu mít příští měsíc na nájem.
Splnil se mi sen, přestěhoval jsem se do Prahy a jsem opravdu rád. Na druhou stranu posledních pár dní cítím, že mi chybí moje nevinnost. Chybí mi místa, kam jsme s Darrenem chodívali, když se ještě nejmenoval Darren. Čím se člověk stává "složitějším", tím víc se vzdaluje svému dětství. Komplikuje si život (na což jsem já expert) a ztrácí schopnost radovat se z maličkostí a z prostých, všedních prkotin.Nějak už mu to prostě nestačí, aby byl plnohodnotně spokojený.
A proto jsem se rozhodl po dvou letech dopsat Kidovu povídku Pravá chuť rajčat, bez ohledu na to, co si jeho čtenáři myslí (protože bůhví, jestli si na něj ještě pamatují). Pochopitelně po předchozí domluvě s autorem, kterého kontaktovat nebylo zas až tak složité. :-) Mám tu od března rozepsaný prequel ke Vzteklé mrše a uznávám, že v tomto případě je moje a Kidova tvorba opravdu odlišná. Ale s obrovskou chutí teď budu psát jako ten sedmnáctiletý kluk ze střední zemědělské školy, který vzhlížel ke svému o dvacet pět let staršímu příteli a učiteli. Vrátím se v čase a připomenu si, jak bylo pěkné rejpat se v hlíně. :-) A jak chutnají pravá rajčata.
Neradujte se předčasně, ale držte mi pěsti. :-)


neděle 23. září 2012

30 otázek

Na BJD kingdom byl zveřejněný dotazník pro všechny majitele a milovníky BJD. Rozhodl jsem se přispět svou troškou do mlýna a taky se zúčastnit. Některé otázky jsem ale vynechal, jako třeba Kterou ze svých BJD máš nejradši?, protože mám "jenom" Flaviho.

sobota 22. září 2012

Sou... těžíte rádi?

Vítejte u zbrusunového soutěžního pořadu s názvem Hádej, kdo to řekl! Našimi prvními soutěžícími jsou paní Růžena z Hranic na Moravě a pan Karel z malé vísky poblíž větší vísky jménem Děčín. Paní Růžena nám o sobě prozradila, že ráda štrikuje, peče svá vnoučata... a, pardon, mám to tu špatně napsané! Takže  peče svým vnoučatům a před sedmi lety se již zúčastnila podobné televizní soutěže, kde vyhrála toastovač a sadu škrabek na ovoce. Pan Karel sbírá pivní podtácky, rybaří a rád se na celý den zašívá ve své dílně. Nedávno se mu narodilo první vnouče a druhé je na cestě, takže má teď o zábavu postaráno. Gratulujeme, Karle!
A nyní už se bez dalších průtahů vrhněme na první otázku prvního kola! Hádejte, kdo to řekl:
XY (jméno schválně vypouštíme) byl dokonalým protagonistou příběhů pro frustrovaného autora, jako jsem byl já. Byla to postava, která kvůli svému pohrdání okolním světěm, a dokonci i sama sebou, dělá všechno, co může, jen aby ji lidi měli rádi. A když si pak získá jejich důvěru, zahubí je.
Možnosti:
a) Kingsley Amis        b) Marilyn Manson        c) Jan A. Komenský        d) Psisko

Á, hlásí se paní Růžena! Paní Růženo, jaká je vaše odpověď?
Paní Růžena: Jaká odpověď?
Moderátor: Odpověď na naši otázku Kdo to řekl.
Paní Růžena: Já nic neřekla.
Moderátor: Ehm, paní Růženo... jak bych vám to vysvětlil... Víte, kde teď zrovna jste, že? 
Paní Růžena: Prosím vás, paní, kdo je tady vlastně poslední k panu doktorovi?
Moderátor (šušká si pro sebe): Mlčeti zlato. (Obrací se k dalšímu soutěžícímu) Pane Karle, chtěl byste odpovědět vy?
Pan Karel: Nic vám neřeknu, vy imperialisti zas...*tůůt*! Klidně mě pošlete na dvacet let do uranovejch dolů! 
Moderátor (zamyšleně, k sobě): Občas mi připadá, že vražda vlastně není zas až tak odsouzeníhodná.

---
O tomto incidentu se psalo ve všech novinách, na internetu a mluvilo se o něm i ve večerním zpravodajství na všech televizních stanicích. Nikdo vlastně neví, co přesně se stalo, na celý případ bylo uvaleno informační embargo a na veřejnost prosáklo jen tolik, že soutěžící i štáb utrpěli psychický šok a moderátor byl odvlečen do psychiatrické léčebny, kde se již jednou zotavoval - po deseti dnech strávených prací telefonního operátora v callcentru.
Diváci soutěžního pořadu Hádej, kdo to řekl se již nikdy nedozvěděli, jak zní správná odpověď na první, a zároveň i poslední otázku, která byla v tomto pořadu kdy položena. Soutěž totiž byla zrušena a místo ní nyní v tomto vysílacím čase běží 112 v ohrožení. Podle průzkumu agentury STEM mnozí diváci vůbec nepoznali mezi těmito pořady rozdíl.
My, investigativní reportéři vašeho nejoblíbenějšího zpravodajského blogu, však odpověď na otázku Hádej, kdo to řekl známe. A věřte nám, že budete v šoku stejně jako paní Růžena a pan Karel, když na ně moderátor Rostislav Sedláček zaútočil svým vibrátorem, důmyslně maskovaným jako mikrofon, a pokoušel se z něj vystřelit, nedbaje toho, že jeho zbraň/vibrátor nemá kulky.
Učitele národů můžeme vyloučit ihned, dokonce ani rozhněvaný mladý muž Kingley Amis nikdy nepronesl výše zmíněný citát. Zbývá nám tedy možnost b) a d) - šokující rocker, který si říká Marilyn Manson, a šokující spisovatel, který si říká Psisko. Oba jsou tvůrčí tvorové, přičemž tvorba jednoho do značné míry ovlivnila tvorbu druhého. Oba vystupují pod pseudonymy, které nejsou pouhým jejich "druhým jménem", nýbrž tvoří spíše úplně novou postavu, kterou jejich tvůrci zbavili všech vlastností, jež na sobě nemají rádi, včetně slabosti a zranitelnosti. Nutno podotknout, že ani jednomu z nich se to nepovedlo zcela, o čemž u MM svědčí alba Eat Me, Drink Me a The High End Of Low, zatímco u Psiska o tom svědčí skutečnost, že si každou chvíli připadá jako špatný člověk a naprostý budižkničemu. (Stejně jako MM.)
Takže odpověď na otázku Kdo to řekl? zní... sim sala bim... je to překvapující, neboť všichni jistě čekají, že to byl Psisko... dokonce by to čekal i Darren S., ale... byl to Marilyn Manson.
A Psisko dodává: Marilyn Manson to řekl dřív a trochu jinak než já, ale kdyby paní Růžena nebo pan Karel - za předpokladu, že by nebyli úplně mimo - zvolili odpověď d) Psisko, já osobně bych to uznal.

A to byla první část mé neortodoxní recenze knihy Dlouhá, trnitá cesta z pekla aneb Jak jsem za dva dny zhltnul autobiografii Marilyna Mansona, zatímco Dům na konci světa jsem četl měsíc a dostal se pouze do první třetiny. Nechť je ke mně svatý Vladimir, patron všech spisovatelů i čtenářů, milostiv.