Milý Ježíšku

Pokud bys náhodou pořád nevěděl, co mi nadělit pod stromeček (jelikož, jak sám víš, byl jsem hodné zvířátko), můžeš se inspirovat zde. :-) Popřípadě zde. Děkuji, ňuf! :-)

Chmůrolovec, část X.

O tajemném číslu osmnáct, Prometheových poutech a svátku boha Luga

Číst kapitolu ve Word Online

Pozn. autora: No, a je tu - skoro - konec. Jak jsem očekával, někteří z vás nedočetli, těm, co vytrvali a nenudili se, gratuluji k neobyčejně otevřené mysli. :-) Leč čeká vás ještě jedna zkouška, kterou bude tahle kapitola. A přiznám se, že i já mám trochu nahnáno, jaké budou reakce - a jestli budou vůbec nějaké. :-D

Chmůrolovec, část IX.

O šamanismu, jelenech se zlatými parohy, mořských pannách a ocasech

Číst kapitolu ve Word Online

Bambi II (Walt Disney, 2006)

Chmůrolovec, část VIII.

O liškách, krásném vílovi a masu

Číst kapitolu ve Word Online

zdroj: http://www.zerochan.net/Fox+(The+Little+Prince)

Chmůrolovec, část VII.

O vanilkovém milkshaku, kosmických lodích, můrách, chmurách a hyenách toužících po obojku

Číst kapitolu ve Word Online

Chmůrolovec, část VI.

O Dášeňce, Švédových koulích, nádražních bludičkách a králíkovi, co šel na vandr

Číst kapitolu ve Word Online

Ve vodě a v bahnu - halloweenský speciál :-)

Tahle povídka je už velmi stará, ba prastará. :-) Napsal jsem ji roku 2008 ještě pod svou starou identitou (Lord Roderik Galant) a byla k přečtení na mých stránkách Literární galanterie, které už nějaké tři roky neexistují. Jelikož na jiném místě publikována nebyla, rozhodl jsem se ji u příležitosti blížících se svatodušních svátků oživit. 

Je to fantazy povídka, snad napínavá. Vypráví o vodníkovi, který se sto let zjevoval poblíž bývalého hamru, o sedmnáctiletém chlapci šikanovaném spolužáky a o jedné cestě do nitra duše, která vedla nitrem hory. :-)

Číst povídku ve Word Online

Místo, kde se příběh odehrává, je inspirované průrvou na řece Ploučnici nedaleko Stráže pod Ralskem (liberecký kraj). Jde o umělý koridor vyhloubený lidmi, dlouhý cca čtvrt kilometru. Říká se mu i Pekelný jícen, Hromová rána či Čertova díra.

zdroj: http://www.turistik.cz/cz/kraje/liberecky-kraj/okres-ceska-lipa/noviny-pod-ralskem/prurva-ploucnice11/galerie/)

A video: https://www.youtube.com/watch?v=1dPOZY3NskA

Chmůrolovec, část V.

O času minulém a rodu ženském. O myších a lidech s basovkou i bez.

Číst kapitolu ve Word online

Chmůrolovec, část IV.

O nových příležitostech, vypočítavých kočkách a skotských upírech

Číst kapitolu ve Word Online

Chmůrolovec, část III.

O nejstarších přírodních silách, dokonalé čistotě a pracích prostředcích, o knihovnících a stěhování.

Číst kapitolu ve Word Online

Chmůrolovec, část II.

O čápech, černých i bílých vranách, Pinocchiovi a hledání první dětské lásky.

Číst kapitolu ve Word Online

Chmůrolovec, část I.

O třínohých pitbulech a jiných mrzáčcích. První setkání zvídavého vlčete a nesmělého alfy.

Číst kapitolu ve Word online 

Můj milý pane aneb Jednohubka ze Stockholmu

Malý "předkrm" před Chmůrolovcem. Krátká povídka psaná formou dopisu, Chmůrolovci tematicky příbuzná, ale nepatří k němu. Vznikla pouze jako poděkování jedné úžasné bytosti, které hodně vděčím.

(Rozhodl jsem se začít plně využívat Cloud od Velkého Bratra Microsofta, takže nejspíš už nebudu povídky kopírovat na blog, ale budu jen sdílet odkazy. Je to pro mě jednodušší, protože se nemusím zaobírat s formátováním, aby to na stránkách k něčemu vypadalo, nehledě na to, že jakékoli případné změny se objeví i ve zveřejněném textu, nemusím je tedy dělat dvakrát. Zatím je to zkouška, uvidíme, jak to bude vypadat v praxi.)

Takže povídka je zde: odkaz.

Byť se jedná o hodně osobní text, pozitivní komentář potěší (jinak bych si to nechal v šuplíku, že :-)

Psisko na bdsmweb.cz

Po všech těch letech vystupování pod spoustou jmen mám najednou potřebu sám sebe nějak "sjednotit", abych se sám sobě "nepoztrácel". Přiznám se totiž, že občas přemýšlím nad tím, jak se vlastně jmenuju, a dostávám se do situací, kdy nevím, jak se představit. Jsem zkrátka Psisko. Je zvláštní, že jsem nakonec skončil u jména, které vlastně ani jménem není.

Ještě před tím, než se historicky znemožním a vydám první kapitolu nový povídky, bych chtěl propojit tenhle blog se svým účtem na bdsmwebu. Mít tu další část svého Já, aby nebyla tak odtržená od zbytku (byť zrovna tahle část se taky zove Psiskem :-). Ne že bych se teda na bdsmwebu nějak přehnaně angažoval... Poslední článek pochází z 6. července. Začínám mít pocit, že nejspíš tak úplně nepatřím ani mezi úchylata, protože si nepřipadám "úchylný". Mnohem radši o sobě říkám, že jsem přírodní. :-) Tenhle přívlastek se mi líbí víc.

No nic. K věci. Tohle je odkaz na jeden ze dvou příspěvků uveřejněných na zmíněném webu (pozor, je 18+!). Dávám sem odkaz pouze na něj, protože druhý článek jsem publikoval i tady (Pes bez obojku), tudíž přesměrovat na něj netřeba. 

Jak jsem se o dovolené zapomněl a napsal povídku

Jen těžko byste v celém vesmíru hledali méně pravděpodobnou lovestory, přesto byla napsána. Zcela bez předsudků a bez ohledu na následky. Je to příběh o Dvojích duších a rovnováze protikladů, o sebepřijetí, o dětství a nevinnosti. O hyenách, upírech a okřídlených bytostech, které loví chmury. O samotářském tiskovém mluvčí v letech a gotické šelmičce, která by mohla být jeho synem. Zlé jazyky by řekly, že i dcerou…

Kazan :-)

V Japonsku nemají jenom plemena jako shiba-inu nebo akita-inu. Mají tam i Kazany. :-) (Tsuzuku, zpěvák z Mejibray - "pejskuje" opravdu kouzelně)

O pejskovi a kočičce

Je to ostuda, máme ho doma rok a ještě jsem se tu nepochlubil. Tak tady je - náš kocour Kamijo (ano, je to japonské jméno, podle zpěváka ze skupiny Versailes a znamená to "božský"; tohle stvoření má ale do boha hodně daleko, spíš se měl jmenovat Akuma - démon :-). Btw: Vystupuje v povídce Jarní úklid coby kocour Kari. Tak se měl ostatně "nazývat" původně, ale bývalý páníček, se kterým jsme si ho pořídili, je strašný japanofil a trval na japonském jménu. 

A tak teď má Darren psa a kočku. :-)

Jak jsem "vyrostl" a přestal si hrát s panenkami

Nečekal bych, že k tomu dojde, ale asi už jsem "velký". Zvláštní pocit. Ale jen Peter Pan zůstane navždy malým chlapcem. Já zůstanu navždy psem.

Jarní úklid (část 2.)

Druhá "půlka" povídky. Max se konečně chopí příležitosti a koštěte, aby nežil doslova a do písmene v bordelu.

Jarní úklid (část 1.)

Když se narodí nový dům, potřebuje veškerou péči svých obyvatel, aby získal duši a vzpomínky. Když se narodí lidská bytost, potřebuje od svého okolí to samé. S přibývajícími léty začíná povrch chátrat a dům i člověk vrůstá do příběhu, stává se jeho neodmyslitelnou, byť často jen okrajovou dějovou linií. Některé změny přichází rychleji než jiné. Snažíme se udržet fasádu v nejlepším stavu, lákáme na ni kupce, zatímco uvnitř máme zatuchlou kobku, která může poskytnout domov leda tak pavoukům a chmurám. Přitom stačí jen správný impuls od někoho zvenčí. Stačí jen potkat někoho, kdo otevře okna dokořán a pomůže nám pustit se do jarního úklidu.

Jarní úklid - pár slov k povídce

Vypravěčem této povídky je poněkud škarohlídský, cynický Max, student vysoké školy, u kterého se "architekt dopustil několika zásadních chyb v propočtech", kvůli nimž od narození žije v těle opačného pohlaví. Přestože se nikdy nesmířil s ženskou úlohou ve společnosti, velmi dobře si uvědomuje, co všechno lze díky ní získat. Naučil se své tělo používat jako prostředek k dosažení vlastních cílů, což z něj postupně udělalo zdánlivě bezcitného tvora, který k sobě nemá ani trochu úcty. Nevidí jiné východisko, nevěří, že by dokázal kvůli své příslovečné zbabělosti a zejména kvůli tomu, jak se zdráhá doopravdy žít, podstoupit přeměnu pohlaví, a tak čím dál víc upadá do svého duševního marasmu. Prodává se, aby mohl dostudovat a pak se sebou "začít něco dělat", ale spíš jen takhle obhajuje své chování, které pomalu přestává vnímat jako ponížení a stává se mu zvykem. Nejspíš jen z pohodlnosti si nepřipouští, že existují i jiné možnosti, jak se coby student uživit bez stipendia a pomoci rodiny. Jeho pohled se ale změní, když se jednoho dne spolu se svou kamarádkou přesune ze studovny k ní domů a potká jejího nevlastního otce. Rozpustit "teplej kus ledu", jak se Max sám častuje, bude sice chvíli trvat a výsledek nebude jistý, ale i tak tohle setkání uvede do pohybu jeho strnulý, prázdný "život".

Pozn. autora: Uvažoval jsem o tom, že přiložím nějaký článek o transsexualitě typu female-to-male (laicky řečeno muž v těle ženy) nebo aspoň odkaz na něj, ale nakonec jsem usoudil, že mí čtenáři pochází z řad inteligentních lidí (proto je jich tak málo :-D), a budou-li nějaké informace chtít, najdou si je sami. Závěrem si vás ještě dovolím upozornit, že stejně jako ostatní moje povídky, ani tahle nesleduje životní osudy "běžných lidí", dokonce ani "běžných translidí". Snad už jste si zvykli na mou až obsesivní potřebu ukazovat světu pomocí své tvorby, že nic není, jak to vypadá, a nic není černobílé. :-) Věřím, že se nebudete nijak zvlášť pozastavovat nad ničím, co se dočtete, protože přece dobře víte, že když se od sebe můžou výrazně lišit cisrodoví, tedy biologičtí muži, mohou se od sebe lišit i muži, kteří mají nebo měli v rodném listu napsáno "žena". Nicméně, uznávám, že kluků jako je Max bude opravdu jen hrstka. Vlastně, osobně znám jen jednoho takového. :-)

Pes bez obojku

Kdyby vás náhodou zajímalo, proč tyhle stránky tak dlouho ležely ladem. TOHLE je ten důvod. Psisko bylo zaneprázdněno milostnými problémy. Milostnými problémy tohoto (rozuměj hmotného) světa. A i když utržilo spoustu ran a pořád po svém páníčkovi pláče, je rádo, že dokázalo utéct, nebo spíš že páníček dokázal odepnout vodítko už napořád, protože jinak by nejspíš skončilo jako psychicky labilní jedinec v nějakém bohnickém kotci.