Druhá "půlka" povídky. Max se konečně chopí příležitosti a koštěte, aby nežil doslova a do písmene v bordelu.
Odříznuté místo na mapě, kde nežijí lvi, jen jeden pes s velice bujnou fantazií a duchovním průvodcem po boku (jelení design se váže k poslední povídce, nebojte, nezbláznil jsem se)
neděle 27. dubna 2014
čtvrtek 24. dubna 2014
Jarní úklid (část 1.)
Když se narodí nový dům, potřebuje veškerou péči svých obyvatel, aby získal duši a vzpomínky. Když se narodí lidská bytost, potřebuje od svého okolí to samé. S přibývajícími léty začíná povrch chátrat a dům i člověk vrůstá do příběhu, stává se jeho neodmyslitelnou, byť často jen okrajovou dějovou linií. Některé změny přichází rychleji než jiné. Snažíme se udržet fasádu v nejlepším stavu, lákáme na ni kupce, zatímco uvnitř máme zatuchlou kobku, která může poskytnout domov leda tak pavoukům a chmurám. Přitom stačí jen správný impuls od někoho zvenčí. Stačí jen potkat někoho, kdo otevře okna dokořán a pomůže nám pustit se do jarního úklidu.
Jarní úklid - pár slov k povídce
Vypravěčem
této povídky je poněkud škarohlídský, cynický Max, student vysoké
školy, u kterého se "architekt dopustil několika zásadních chyb v
propočtech", kvůli nimž od narození žije v těle opačného pohlaví.
Přestože se nikdy nesmířil s ženskou úlohou ve společnosti, velmi dobře
si uvědomuje, co všechno lze díky ní získat. Naučil se své tělo používat
jako prostředek k dosažení vlastních cílů, což z něj postupně udělalo
zdánlivě bezcitného tvora, který k sobě nemá ani trochu úcty. Nevidí
jiné východisko, nevěří, že by dokázal kvůli své příslovečné zbabělosti a
zejména kvůli tomu, jak se zdráhá doopravdy žít, podstoupit
přeměnu pohlaví, a tak čím dál víc upadá do svého duševního marasmu.
Prodává se, aby mohl dostudovat a pak se sebou "začít něco dělat", ale
spíš jen takhle obhajuje své chování, které pomalu přestává vnímat jako
ponížení a stává se mu zvykem. Nejspíš jen z pohodlnosti si nepřipouští,
že existují i jiné možnosti, jak se coby student uživit bez stipendia a
pomoci rodiny. Jeho pohled se ale změní, když se jednoho dne spolu se
svou kamarádkou přesune ze studovny k ní domů a potká jejího nevlastního
otce. Rozpustit "teplej kus ledu", jak se Max sám častuje, bude sice
chvíli trvat a výsledek nebude jistý, ale i tak tohle setkání uvede do
pohybu jeho strnulý, prázdný "život".
Pozn.
autora: Uvažoval jsem o tom, že přiložím nějaký článek o transsexualitě
typu female-to-male (laicky řečeno muž v těle ženy) nebo aspoň odkaz na
něj, ale nakonec jsem usoudil, že mí čtenáři pochází z řad
inteligentních lidí (proto je jich tak málo :-D), a budou-li nějaké
informace chtít, najdou si je sami. Závěrem si vás ještě dovolím
upozornit, že stejně jako ostatní moje povídky, ani tahle nesleduje
životní osudy "běžných lidí", dokonce ani "běžných translidí". Snad už
jste si zvykli na mou až obsesivní potřebu ukazovat světu pomocí své
tvorby, že nic není, jak to vypadá, a nic není černobílé. :-) Věřím, že
se nebudete nijak zvlášť pozastavovat nad ničím, co se dočtete, protože
přece dobře víte, že když se od sebe můžou výrazně lišit cisrodoví, tedy
biologičtí muži, mohou se od sebe lišit i muži, kteří mají nebo měli v
rodném listu napsáno "žena". Nicméně, uznávám, že kluků jako je Max bude
opravdu jen hrstka. Vlastně, osobně znám jen jednoho takového. :-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)