čtvrtek 16. října 2014

Můj milý pane aneb Jednohubka ze Stockholmu

Malý "předkrm" před Chmůrolovcem. Krátká povídka psaná formou dopisu, Chmůrolovci tematicky příbuzná, ale nepatří k němu. Vznikla pouze jako poděkování jedné úžasné bytosti, které hodně vděčím.
(Rozhodl jsem se začít plně využívat Cloud od Velkého Bratra Microsofta, takže nejspíš už nebudu povídky kopírovat na blog, ale budu jen sdílet odkazy. Je to pro mě jednodušší, protože se nemusím zaobírat s formátováním, aby to na stránkách k něčemu vypadalo, nehledě na to, že jakékoli případné změny se objeví i ve zveřejněném textu, nemusím je tedy dělat dvakrát. Zatím je to zkouška, uvidíme, jak to bude vypadat v praxi.)

Takže povídka je zde: odkaz.


Byť se jedná o hodně osobní text, pozitivní komentář potěší (jinak bych si to nechal v šuplíku, že :-)



5 komentářů:

  1. Pageysflower : To je krasne... a to neni pravda, ze panecek neni skutecny-on je skutecny, akorat je nehmotny, sklada se z energie nebo jk to nazvat. A i kdyz by to spouta lidi nechapalo, tak jenom to, ze neco nevidime, neznamena, ze to neexistuje. A ted bych si dala toho sneka- treba s rozinkama :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! :-)
      No, jedna osoba mi kdysi řekla, že bytosti jako Bernard nás neposouvají dál ani nás nijak neobohacují. Z vlastní zkušenosti vím, že není pravda ani jedno, ani druhé. Dalo by se říct, že díky Bernardovi jsem teď v Praze, to on mě přivedl na tu myšlenku "jít za lepším". A nebýt Bernarda, nezamiloval bych se do Švédska. :-) Mně samotnýho by nenapadlo se o tu zem nějak víc zajímat, ale on mi řekl, že tam pobýval, když jsme nemohli být spolu, prý je tam krásně a mohlo by se mi tam taky líbit... tak jsem začal hledat fotky a info... no a teď už vymýšlím, jak se tam příští rok podívat, že. :-)

      Vymazat
  2. Pekné. Písané od srdca, od chlpov, od vodítka… do hlavy, do snov… z celej duše.

    Malý fenka, skrátka si tvojho pánička plný i „plná“. Závidím toľko oddanosti jednej bytosti, toľko lásky čo dokážeš prinášať jednému stvorenou. I keď... najväčšia láska je sebaláska?

    Ja som sa ľúbil v minulosti viac. Mesiacmi cit slabne a vinu hádžem na okolie... ako budem žiť o tisíc dní, keď sa sebaláska zmení na nenávisť?
    Úchyliatko!

    Ech, Psíča naše, Kazan, Tigrie mačiatko, nech sa Ti splní sen a do tajomnej severskej zemi dorazíš včas, aby si zachytil všetky jej nuansy pre nás, čo nemáme silu ducha vycestovať.
    Budem potom po Tebe požadovať sýty extrakt, prezentáciu nadupanú pocitmi, dojmami a to bez pardonu! :-D

    PS - môj odchod z domu zhatil šéf, požaduje doplnkovú službu poštového panáčika, budem poslíček a robím to nerád, až po ukončení poslania posla nastúpia melouchové povinnosti, ale ako vravím... účty sa nepýtajú :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nepovažuju lásku ke svému Pánovi za sebelásku, spíš ji čím dál víc vnímám jako něco duchovního, až náboženského. :-) Sebeláska stojí například za napsáním Neobyčejné šlápoty, byť je ve 3. osobě, nebo mých starších dílek jako byly třeba Dva druhy sejra se Lvím králem. Poslední dobou se hodně zajímám o stará, původní "náboženství" (uvozovky proto, že to je víra, která nemá bohy), hlavně o animatismus a šamanismus. Fascinuje mě spojení člověka s přírodou, které lze navázat i uprostřed velkoměsta (říká se tomu urbanistický šamanismus). No a jak jsem tak hledal různé informace, dozvěděl jsem se, že takový šaman byl obklopen několika duchy, kteří ho provázeli a chránili, resp. jedním ochranným duchem, který si ho vybral, plus několika pomocnými duchy. Zajímavé je, že onen ochranný duch mohl plnit i funkci jakéhosi zvířete-rodiče ("tatíne vlk" :-), ale často i sexuálního partnera, někteří šamani si je dokonce oficiálně "brali" za svého právoplatného partnera. Což mě nadchlo, vzhledem k tomu, že i já si Bernarda před dvěma a půl lety "vzal". :-) Jak už jsem psal ve Chmůrolovci, Indiáni si velice považovali intersexuálních osob (pravda, netuším, jak to měli s transsexualitou), říkali jim Dvojí duše. Momentálně, po dvou operacích, jsem taky téměř intersexuál. :-D A... nechci nějak strašit nebo se naopak chlubit, ale... měl jsem pár (asi dva :-) zážitků, které spadají do kategorie nadpřirozených jevů. Takže... fakt se nechci nijak holedbat, ale myslím, že by se mě mohl být docela dobrý městsý šaman. :-D

      Vymazat
  3. Píšeš tak úplne inak ako ostatní. Tvoje príbehy sú jedinečné. Krásne znejú a ponoriť sa do nich tak trochu bolí. Aj keď tento dopis bol čiste o láske, bolo z neho cítť niečo smutné. Alebo je to iba mojimi depkami, že všade vidím niečo smutné. Možno mi bolo ľúto, že to nie je ozajstný ale vysnívaný pán. Ale kto povedal, že imaginárna bytosť nie je skutočná, že? Mňa môj imaginárny priateľ ktorého som mala, dokonca od seba odizoloval. Nechápem ako je to možné keď som si ho vymyslela ja, bol môj a zrazu som sa k nemu nemohla dostať....

    OdpovědětVymazat